Bádání a významné nálezy

Archeologická lokalita Chotěbuz-Podobora přitahovala zájem historiků a archeologů už v 19. století, nejstarší výkopy zde však byly prováděny až v období před první světovou válkou. Sondáže na místě probíhaly i ve 30. letech, první profesionální výzkum je spojený se jménem Lumíra Jisla, který vedl výzkumy v letech 1952 a 1954.

Vyvrcholením dlouhé výzkumné tradice se však stalo zejména období systematického archeologického vědeckého výzkumu, realizovaného od roku 1978 doc. Pavlem Kouřilem, pracovníkem a dnes již ředitelem Archeologického ústavu AV ČR v Brně.

Archeologové se vracejí na hradisko každý rok, díky čemuž patří chotěbuzská archeologická lokalita, mezi odborníky známá jako tzv. výšinné opevněné raně středověké hradisko Chotěbuz-Podobora, mezi opravdu nejlépe prozkoumané a zdokumentované archeologické lokality v celé České republice.

Významné chotěbuzské nálezy

Halštatské železné náramky

Z území českého Slezska pochází zatím asi 14 nálezů železných náramků halštatského stáří. Dva z nich byly nalezeny na hradišti Chotěbuz-Podobora. V případě jednoho šlo o jednoduchý železný kroužek ve tvaru písmene C.

Druhý náramek vypadá už na první pohled působivěji – jedná se o poměrně masivní železný kruh, s pečetítkovými konci výrazně přeloženými přes sebe. Představuje příklad použití železa při výrobě šperku a to v epoše stojící na samém počátku produkce železa na našem území. Stáří obou náramků je dle analogií odhadováno do doby 750 – 550 př. n. l.

Pouto

Železná pouta jsou méně častou součástí metalurgického inventáře středohradištních nalezišť. Chotěbuzský exemplář patří mezi výrazné a dobře zachovalé zástupce. Jeho účel nelze určit jednoznačně bez spekulací, přesto lze s jistou opatrností usuzovat, že by mohlo jít o doklad obchodu s otroky ve slovanské společnosti, jak nás o tom informují písemné zprávy i analogie z jiných nalezišť. Druhou možností použití pouta je pak poutání nohou dobytka či obdobná činnost s otrokářstvím nesouvisející.

Jezdecká výbava

Z naleziště Chotěbuz-Podobora pochází několik součástí jezdecké výbavy – z výbavy jezdce jde o ploténkovou ostruhu (uchycení ostruhy k botě pomocí ploténky s nýtky) a masivní třmen s lehce prohnutým stupadlem, trojúhelníkovitými bočnicemi a vysokými rameny.

S výbavou jezdce či s postrojem koně by pak možná mohly souviset i nalezené přezky. Jednoznačně je pak součástí koňského postroje dobře dochované železné udidlo. Uvedené předměty, především ostruhy a třmen, jsou tak takřka až symbolickým vyjádřením přítomnosti elitní vrstvy na hradišti Chotěbuz-Podobora.

Kost chrta a kosti halštatského muže

Ze zajímavých nálezů na hradišti můžeme uvést i dva příklady, kdy se pomocí přírodovědných analýz podařilo poodhalit náznak konkrétního „příběhu“, což je v archeologických situacích velmi neobvyklé.

První příklad představují kosterní pozůstatky muže datované do doby halštatské. Stronciovou analýzou se zjistilo, že se zřejmě narodil v jiném regionu a Chotěbuz-Podobora se stala jeho domovem až v rané dospělosti. Posledních deset let života strávil asi v Pobaltí, byl velmi dobře živený a zřejmě patřil k privilegované vrstvě. Zemřel však ve věku 30-40 let pravděpodobně násilnou smrtí při válečných událostech na hradisku starší doby železné.

Kosterní pozůstatky stojí i u počátku druhého příběhu, tentokrát z raného středověku. V prostoru akropole bylo nalezeno několik kostí neobvykle velkého psa. Analýzami bylo jeho plemeno s vysokou mírou pravděpodobnosti identifikováno jako podobné polskému ohaři či psovi typu greyhound, což jsou psí rasy, které se mezi Slovany oné doby běžně nevyskytovali. Stronciové analýzy naznačují, že pes se narodil někde v prostoru středního Polska či Pobaltí. Snad máme co dočinění s příkladem psa coby výjimečného majetku příslušníka místní elity získaného dálkovým obchodem.

Denár a další doklady obchodu

Z nálezů souvisejících s obchodem musíme na prvním místě jmenovat stříbrný půldenár uherského krále Štěpána I. (997-1038). Předpokládá se, že do oběhu – a tedy na hradiště – se mince mohla dostat nejdříve v druhém desetiletí 11. století spíše však v průběhu desetiletí třetího či čtvrtého.

Význam mince spočívá v tom, že kromě kontaktů s Uherskem naznačuje dobu závěru aktivního života lokality, kde osídlení asi definitivně zaniká v polovině 11. století.

Z dalších předmětů jmenujme korálek z černé sklovité pasty s dvojitou bílou linkou, rámcově datovaný do 11. století. Tento typ je na našem území dosti vzácný a analogie má především v Karpatské kotlině či na některých polských lokalitách.

Dalším pozoruhodným nálezem, typově opět spojeným s východním prostředím, je lopatkovitý klíč, pravděpodobně pružinového závěsného zámku. Nepochybným importem je dvoukonický přeslen z ovručského lupku, který bývá obvykle spojován s obchodem s Kyjevskou Rusí, na našem území obdobné nacházíme v místech ležících na hlavních obchodních trasách. S obchodem pak souvisí přítomnost olova, a to v podobě pekované hřivny a drobných olověných smotků, což můžeme zřejmě přisoudit kontaktům s poměrně blízkou lokalitou Dąbrowa Górnicza (u dnešních Katowic), kde se olovo těžilo a zpracovávalo.

Velkomoravské importy

Velkomoravské provenience jsou zřejmě jak zmiňovaná ostruha, tak třmen. Z militárií pak můžeme nalezené sekery jasné identifikovat jako moravské bradatice, což jsou charakteristické zbraně velkomoravských bojovníků.

Druhou kategorií artefaktů jednoznačně odkazující na jihomoravský původ jsou pak šperky, respektive náušnice. Získáno bylo asi dvanáct až patnáct exemplářů takových náušnic. Přiřadit je lze ke šperkům podunajského typu, honosnější z nich snad k veligrádskému. Materiálem byl postříbřený bronz, případně u některých stříbro, celý soubor je ale značně přepálený. Typově zde vidíme náušnice se spodním obloukem zdobené filigránovým drátkem, náušnice s dutým válečkovitým přívěskem, případně se závěskem vývalkovitě členěným či jednoduché hrozníčkovité náušnice či prosté kroužky.

Analogie shledáváme i na některých slezských lokalitách, není ale pochyb, že celý výtvarný styl šperků je velkomoravského původu a ony sami jsou tedy opravdu spíše importem než místním výrobkem dle velkomoravských tradic.

Zemědělská výroba na hradisku

Hradiště Chotěbuz-Podobora vykazuje paletu nálezů související se zemědělstvím a zemědělskou produkcí a podle kterých lze usuzovat na potravinovou soběstačnost sídla. Zdá se, že většina obyvatel se zabývala zemědělskou produkcí a to v těsné blízkosti hradiště. Nálezový inventář pokrývá vlastně celý proces výroby.

Na lokalitě se našlo množství pozůstatků skladovaných plodin, především zuhelnatělých zrn různých druhů obilí. O obdělávání pole vypovídá nález železné radličky, o sklizni zase železné srpy. Další cesta získaného zrna by mohla vést k pražnicím, pekáčovitým nádobám typickým pro slovanské prostředí, které sloužily k pražení zrna, nejčastěji asi nedozrálého. Některé pražnice odkryté na hradišti představují pozoruhodně velké exempláře a naznačují tak rozsah zemědělské produkce.

Druhou možností zpracování obilovin, o které vypovídají nálezy, je mletí zrna na mouku. Na lokalitě se našlo nezanedbatelné množství kamenů ručních mlýnků, tzv. žernovů. Žernov se skládá z kamene ležícího (ležák) a pohyblivého (běhoun), přičemž oba typy kamenů, otesaných lehce konvexně, jsou v nálezech zastoupeny v různých velikostech. Detailem jsou pak kameny žernovů, které zůstaly nedokončené.

O chovu zvířat pak vypovídají především nálezy kostí, ale například i ovčácké nůžky či objekty identifikované jako pravděpodobné chlévy.

Doklady zkázy hradiště

Hradiště potkala zkáza skrze válečné události několikrát v jeho dějinách. Výmluvně o ní hovoří hmotné doklady související s požárovou vrstvou – podél valu a na nich byly nalezeny početné spálené – a díky tomu částečně konzervované – kůly dřevěné fortifikace.

V zaniklých výrobních a sídelních objektech se nachází předměty naznačující, že je přistihla zkáza padajících střech. Ovšem nejen předměty, ale také pozůstatky zvířat – jako by je obyvatelé ukryli před bojem a zvířata pak zůstala uvězněna v hořících a hroutících se stavbách. Takto byly například v destrukci pravděpodobného chléva identifikovány kostry březí krávy, prasete, tří ovcí a psa. S válečnými událostmi pak souvisí nálezy militárií, především hrotů šípů, z nichž některé, podle stavu i podle polohy, nesou stopy použití při útoku proti palisádě.

Autor: Mgr. Petr Zajíček